DÍTĚ Z LÁSKY, NOCI A KRÁSY

Až podruhé potkáš tu dívku
nebude už kráčet sama.
Podá ruku dítku
a zašeptá do dlaní:
"Jsi dítě z vody, luk a lesů,
tak trochu ze štěstí
a proplakaných nocí."
Jak je ti podobné, poznáš,
to dítě s vlasy barvy kaštanů.
Svou vinu přiznáš
a do světa vykřičíš:
"Jsi naše dítě z lásky, noci a krásy,
tak trochu z rosy
a protoulaných cest."
Už nazvalo tě dítko tátou
pusu na tvář vtisklo.
Cesta voní mátou
kroky zanikají v dálce.