Zamyšlená (ne)báseň

Píšu tu báseň bez jakéhokoliv rýmu,
je to jakýsi druh literárního šprýmu.
Je od kluka, který jen u pera sedí,
dopil fernet a do dálky hledí.
Život mu způsobuje malou depresi,
k tomu ta vláda, ekonomika v recesi.
Hřeje ho jenom ta jeho láska,
velký prsa, no prostě kráska.
Je stále plná těch svých rozmarů,
při nakupování chápu život soumarů.
Vždyť víte, jak je to vše těžké,
Stěžování, to mi přijde směšné.
A tak se s vámi zase loučím,
Nějak přežít pořád zkouším.