Velký pátek

S oblibou si kladu otázku,
kolik času ještě zbývá
život mi plete pomlázku
z prutů co tajně skrývá.

Co prut, to jeden rok
zatím je stále přidává
možná, že však na přesrok
už nový nepřidá.

A tak tu sedím o Velkém pátku
a tají se mi tiše dech
v hlavě spousta myšlenek a zmatků
ale jinak klidný navenek.

Rozpouštím v své hříšné mysli
spousty blbých otázek
stejně nic už nevymyslím
a pak mám jen hroznej vztek.

Polidšťuji svoje hříchy
tvářím se jak milius
z mozku rychle jdou do míchy
sny tak jako Ikarus.

Chtěl jsem poznat pocit ptáků
chtěl jsem létat v myšlenkách
přišlo ovšem spousta mraků
a já jsem jako na pérkách.

Smutek mi ční
jak zlý znamení.
Trápím se trápím
život utápím.