Řekněme...

Ozvěna je dálka
a tělo dvojí lží
V prachu zuří válka
kdypak asi odezní?

Řekněme, nikdy...
Řekněme, hned...
Řekněme, právě
Řekněme, teď...

Deštěm krve slzí
samota všech dní
říká mi, láska že je dělat
první poslední

Řekněme, smutek
Řekněme, lesk
Řekněme, touha
Řekněme, stesk....

Jestli někdy půjdu dál, aniž bych se do svých očí nedíval
pak budu sám, úplně sám,
Naděje je pro slepce a hůlka lásky pro chromé,
Jestli mi to pomůže,
tak bolest kazí renomé,
řekněme právě,
řekněme teď...

Jestli někdy půjdu dál, aniž bych se nahotou odíval
pak půjdu v tmách, černých tmách
Důvěra je pro blbce a lehce s tebou vysere,
jestli mi to pomůže
radost všechny nasere,
řekněme táhněte,
třeba hned...

(Prosím tě, můžeš mi říct, kdy už konečně dospěješ...)
/ehm, ach, za A, určitě za A/
(zase špatně , zase špatně, všechno špatně...)

Jestli někdy půjdu dál, aniž bych se zpátky nedíval
pak budu rád, kurevsky rád..
Víra je jak zrcadlo, aby všechno dobře dopadlo
řekněme prázdný
řekněme svět....


Ozvěna je dálka
v ústech pálí strach
hovno jako láska
všechno sejde v prach...

řekněme, nechci
řekněme, dál...