Óda na Sisyfa

Rezistenci životu
zbrojím proti absurditě
kam však zahnat prázdnotu
vykoupit se strasti hbitě.

Vůle věcí o sobě
jak jed chutná realita
per se! úděl na tobě
tragičnost je lidstvu vžita.

Myslitelé,ctění,věční
nechci,proč jen rozumím!
z duše hloubi supi řeční
děkovat Vám neumím.

Být jen zvíře bezstarostné
Zarathustru žalovat
boha nechat zase žíti
obyčejně milovat.

Smyslu života se ztrácím
nerozumím člověku
přiznat chci se,ty víš čemu
Cami,je mi do breku!

Vybouřím své vlny snad
po prudkém žáru přijde chlad
vstříc lidskému údělu
z iluzí mít panděru.

Tragický to úděl žití
balvan se vlastní silou řítí
pomáhat chci Sisyfovi
zdolat znova vrchol hory.