Jarouš

Nesměle si vykračoval
městem,
nejdřív nenápadně,
to aby nespustil davovou psychózu

Lidi si ho ale i tak
s úsměvem všímali
... vždyť roztával
dojetím nad každou
bledulí!

Nešlo ho přehlédnout,
neboť za ním udýchaně
klopýtalo ještě prokřehlé
slunce

Už nestačil skrývat
květiny, které mu padaly
z kapsy
do zahrad a na louky

No jo, on s tím
svým prozrazením
vždycky tak pateticky
okolkuje

... ten JAROuš!