Verše o smutné princezně...kdoví jak dál to bude...

Žabí princ se nedostavil.
Jen dlouhá fronta oslů tu je.
Jenže ona raději žábu,aby ji políbil.
Všem nafrněným oslům se směje.

Co si budeme povídat.
Chce prostě pohádku jak má být.
Ráno brzo vstávat,
aby se mohla nalíčit.

Poetickou myšlenku o lásce do hlavy vpouští.
Poetickou,ale nakonec velice smutnou.
Nevěří myšlenkám a citům,které láska spouští.
Nevěří,protože ji doposud nechali samotnou.

Nikdo nevytáhne tmavé stíny z její duše.
Ona sama skorou každou noc bdí
a přemýšlí o tom,co všechno ji do srdce kouše.
Ale nejvíc o svém žabím princi sní.

Nakonec do spánku propadne.
Zase do těch snů,kam se vrací.
Kdoví jak to s ní dopadne.
Jestli najednou neztrácí...

Vždyť žije jen pro svého žabího prince...