Moc dlouhá noc

Moc dlouhá noc

Před námi další dlouhá noc,
na kterou nás Ti samozvaní bozi vyzvali.
Kdo nám však příjde na pomoc,
až noc to k ránu zabalí?

Kdo za ranní tmy nás vzbudí,
a do zaměstnání nás bude hnát?
Snad ten co každičkou noc nám krátí
a životní silu se nám snaží brát.

Snaží se seč mu rozum stačí,
aby svou slabost nemusel přiznat.
Chová se tak, jak mu geny velí
roky života druhým ubírat.

Jak postavit se této zvůli?
Jak v životě a v činech vytrvat?
Co nás nutí nevzdat to a mít pevnou vůli
do rána přežít a provaz u krku si nevázat?

„Dejte mi pevný bod a pohnu Zemí“
kdysi slavný Archimédes řekl.
Jediný bod nás od smrti dělí
a nutí nás žít a bojovat dál.

Kolik času ještě bude tvat
než samozvanci náš bod objeví
a svou silou ho začnou napadat
posunou ho jinam nebo rovnou zničí?

Kdo pak bude obětí
a kdo kat?
Kdo nad rakví bude v objetí
a kdo upřímně plakat?

Kamarádi a přátelé co stejné ideály světí,
už dávno vědí, že růži a dýku na hrob mi mají dát.
Aby cítil jsem vůni a snil věčně o růži okvětí
a mohl na věky ve Valhale rovně stát.


S hlubokým pochopením a úctou
věnováno François Villonovi