Čas

Sedíc na staré rozvrzané židli
v přítmí minulostí začarované místnosti,
pozoruji slzy z nebe,jak stekají
po zaprášeném okně.

Jen letmo mi bleskne hlavou,
jak něžné jsou kapky k usazené minulosti
rozjitřených dnů.

Vteřina druhá a včerejšek odplouvá
do dnů zítřejších,
které se derou k úsvitu jejich zrození,
aby po sléze mohly odplout s minulostí.