Posílám pozdravení po větru podzimním,
než s vichřicí se u tvých dveří objevím :o)
25.10.2005 15:27:00 | Cecilka
Za mámou třeba bosa a v noční košilce.
Určitě nejsi sama, kdo tak běhával...
23.10.2005 17:26:00 | Mourek
seddím zas na břehu tvý průzračný říčky a když te´d na podzim je voda studená okouzleně v ní smáčím dlaně a nechávám ji týct mezi prsty. krásná básnička.
tak stojím v holinkách a koukám na holky v košilkách:-)
21.10.2005 16:12:00 | kulishak
Haničko,
tos musela opravdu pospíchat.
Tolik Ti mám toho říct a chtěla bych taky Tobě tiše naslouchat.
21.10.2005 16:01:00 | Anny
Ta představa tebe v noční košilce jak pelášíš ulicí mne zpočátku rozesmála,ale pokud se k té představě přidá potemnělá opuštěná ulice,tak mne chytla za srdce úzkost,ale jak nakonec říkáš vzpomínky a návrat ve vzpomínce do máminy náruče vyvolává pocit bezpečí.Nádherná básnička.
21.10.2005 14:08:00 | Jackyl
Je hezké takto vzpomínat...Však po někoho hořké!
Hezký víkend, Haničko, a děkuji za komtáře, které jsou moc milé.
JirkaS
21.10.2005 13:44:00 | JirkaS
V košilce noční a s čepečkem na hlavě
běžíš si mimo čas... zvládáš to náramně!!! :o)
21.10.2005 13:06:00 | Cecilka