Sonet o včerejšku

Včera. Co bylo, těžko zapomenu,
včerejšek sladce tlačí na spánky.
Políbí čelo, hladí po temenu,
před spaním přečte lásky z čítanky.

Včerejšek zmírá. Na podzimních stráních
fialky smutné karty obrací
a sny se vznáší v černých tichách vraních,
ze snů se stali šašci - vandráci.

Možná to sladké víno, které pila
na hrobech Včera, možná zmámilo.
Ale pak ztmavlo v ironiích šera.

Tak jako v slzách utopená víla-
pro ni se příliš, příliš zrcadlilo.
Co bylo, těžko zapomenu. Včera.