Ozývá...

Ozývá vůle se pevnosti hor,
malinko zakřičí bolesti svou,
na bránu století zaklepal mor,
neptá se mohu-li dál.

Ozývá jazyk se půlnocí hrou,
do času utkání poslední zvon,
ubité světlo sen pod víčka zvou,
ty oči, smích viděl je smát.

Ozvěna bouře hrom západní směr,
vyhání krysy ven z prašivých děr,
déšť, který spustil se, najednou chtěl
mít čistý svůj svědomí val.

Ozvěna vrací krok vojenských bot,
přes vodu hledaje pochodem brod,
broukaje hity své z předešlých dob,
kdopak ví, co bude dál.

Ozývá návrat se kvetoucích let,
z mých čtyřicet dva je najednou pět,
na levé straně já učím se jet,
číst, psát a hovořit, či písně pjet,
neboj se lásko, s tebou jsem král,
Wales vrátil roky zpět, však nejde si hrát.