Je konec...

Stěny se kolem mě svírají,
jak sítě ptáka lapají.
Mám strach, že mě rozmačkají,
mám strach, že mi něco tají.
Vzpomínám.
Na tebe, na mě, na nás.
Promítám.
Kdes svou šanci propás.
Ten jedinečný okamžik souznění,
krátké delirium blouznění,
už mi nikdo nevezme.
Ani ty.
A zas se mi myšlenky rozsypaly
jako korálky,
na zemi se tiše kutálely,
beze zbytí morálky.
Měla jsem nutkání je pochytat,
ale už nemám.
Proč se nechat znovu nachytat...
... Je konec ...