Růže ve váze

Růžička na stole – ve váze odpočívá,
dívá se na mne – trpkým úsměvem mi odpovídá.
Asi je jí smutno, je tam sama,
ale i přesto – vypadá jako pravá dáma.

Růžička voňavá,
ve váze schovaná
čeká a z okna vyhlíží,
zda-li se k ní někdo neblíží.

I když je tak krásná a nádherná,
temně do ruda zbarvená,
umí být však také nebezpečná
její vůně je věčná.

Ve váze odpočívá, jemně dýchá
pozor na trny – růže píchá!
Růže je smutná a skomírá
čekajíc na druhou – nešťastně umírá.
Ztrácí sílu a usychá
zítra již nevoní, již nedýchá.

Je to škoda – taková pěkná růže,
událost milou připomínat může.
Byla pěknou dekorací – zdobila hezky byt,
jenže sama bez jiné – již nemohla déle žít.