Mokrej popelník

Hranice dospělosti
a bezprostřednost mládí
nad očekávání
tak málo se toho změnilo

Jsi má jedinná
spontánní věc

Ze svých vlasů
cítím mokré popelníky
zbytečně utrápených večerů

Všechno kolem
se mi promítá
jako film
mě se netýkající

Ty šeptáš,
že to nic není

Chtěla bych zase být
tou naivní holčičkou
s beruškami ve vlasech
a
né s pocity
viny, že všechno
nemůžu ovládat

Všichni mě konejší
a hodní jsou,
že si to ani nezasloužím
za sirky v trávě

Vzpomínám na ohmatané dny
které nikdo
nevyfotografoval
a přece nejdou
zapomenout

Střípky zápisků
a smytého make-upu

To všechno dělám
pro Tebe
zničená vlastními sliby
ale
už sem to pochopila
já TAM nepatřím!