Nocí kráčet sama..

Všude kolem v hedvábných
vějířích
zvlněné vlající šátky
se vzkazem :

Nocí budu kráčet sama...

Poletující stín pod zářemi lamp
nočními zákoutími hledání
začíná...

Kostrbatá dlažba smáčena nočním
chladem
V pohupující se slze rozvířená
vodní hladina
jako olejový obraz řeky
ze štětce bezvýznamného
malíře

Ozvěny mezi otřásejícími se stěnami
okolních památných domů
bez podpisu času
v zapomenuté minulosti
děje dnešků

Vítr vlaje v korunách
alejí bez cíle
v kůře poskládaná mapa
s hieroglyfy
nečtená

Srdce pluje pod oblouky
mostů
Unášeno časem
s utichajícím hlasem
nevolí

Nocí kráčím sama...

Výrazy obličejů pronásledování
sochami vytesanými z kvádrů
mlčí
Úsměvy hvězd v kamenných kvádrech
zakletá naděje zlámaných křídel
neletí

Nad řekou racek a černá labuť
s papírovými křídly
se vznáší...

Vlaštovka z papíru
návod na změnu
Pouliční lampy uhasínají
žárovky žhnou poslední svit
na dlažební kostku
na které sedím a pózuji
jako ideální návod
zapečetěné mapy
S pyramidou bez vrcholu
tváře otroků
se ztrácí

V encyklopedii poznání
nenajitý směr
k vysvobození
z prorezavělé klece
bez klíče

Skládám vlaštovku z Nového prostoru...

Nocí budu kráčet s ní...

(možná, že i životem...)