Cesta smutku
Když půjdu po cestě a zaslechnu tvůj hlas.
Pak budu vědět, že když půjdu dál,
potkám já tě zas...
Natáhnu ruku a do dlaně duhu uchopím.
Černou stuhou své oči zaslepím
a do uší bláto, abych už neslyšel…
Teď duhu mám, nevidím, neslyším.
Jdu po cestě zas sám a krok za krokem,
jsem k svému klidu blíž.
A teď klid mám a na sebe zlost.
Pro vlastní ješitnost a falešný sen,
já prošel po cestě a zapomněl jen...
Já zapomněl a teď slzy mám,
a tvář plnou hlubokých čár.
Já zapomněl, že jsem nebyl sám,
kdo chtěl být nepotkán…
Já prošel kolem ní a nebo tam nebyla.
Já to přec nevím, ta páska mě zraku zbavila
a to bláto mně slyšet nedalo...
Už je to jedno, kdo kde kdysi byl.
Osud se naplnil tak jak chtěl
a já jen dopředu jsem šel.
Už je to jedno, osud se naplnil.
Nežil jsem, nezemřu, nikoho nezranil
a člověk bez srdce je prostě k ničemu.
Jsem zlomen a slzy jdou se smutkem.
V jeden řad tak buďte sbohem,
já pozdě chtěl jsem zkusit
co je to mít rád...
Přečteno 514x
Tipy 48
Poslední tipující: hašlerka, Dračičák, kavec, Meriel, Lea Aura, Kars, s.e.n, Agniezka, Noc17, Indigo, ...
Komentáře (17)
Komentujících (15)