Ironie osudu

jako uplakané dítě
či kopretina, která Vám do očí lže a říká "nemá Tě rád"
jako zapletené sítě
či přítel co kudlu bodne Vám do zad,
jako neuznaní lháři
či nesmyslné poznámky v kalendáři

plný metafor, a křivek osobnosti
vrabec na střeše a holub v hrsti

už se džbánem nechodí se pro vodu
už není nikdo vznešeného rodu

růže víc než sedmikráska
větev pod nohou zloděje nepraská

osud, na náhodě je postaven
a život náhody je tím zastaven...

//kde se poděla radost z maličkostí?//