Svléct

Nikdy nevyslovím krásu,
jestliže nepromluvím o tobě
vždy jsem cítil prázdno
žil jako vysypaný popelník
Nikdy neudělám nic hezkého,
jestliže ti nemůžu pomoci
vždy jsem v rozhodnutí sám
ale dnes večer šeptám
abys byla tady

Nikdy se nemůžu pousmát,
jestliže to samé neuděláš ty
všechny mé strachy utekly
svlékly ze mě špinavou kůži..

.. a dál ztrhávám shnilé maso
a obnažuju staré kosti jen
abych je mohl zlomit a
a slyšet nějaký zvuk...

Nikdy jsem se neohlížel a
nehledal štěstí nebo chyby
ve večerním tichu zmatkuju
s tužkou a papírem na koleni
krotím smutek a zdá se mi,
že nikdy nebudu víc než nic,
jestliže nemohu usnout
v tvé klidné náruči.
Vrať se mi do snů.