Dopis od chůvy

Ach, mám přítelkyně milá,
jaké hlouposti to děláš.
Náš velký svět sotva znáš,
ale před oltář už spěcháš.

Což ti není milá tvoje volnost?
Není ti líto tvojí mladé krásy?
Zpíváš si, máš rozpuštěné vlasy,
provdáš se a budou jiné časy.

Tak dlouho tě znám, moje milá,
možná i líp, než se sama znáš.
O domácnost se nezajímáš,
a každou práci proklínáš.

Co bude, až přijdeš do jeho domu?
Co bude, až budeš tam svou paní?
Jen starosti, div ne svatá přikázání,
jak velký obrat ve tvém počínání.

A co ten, jenž ti dnes přísahá svou láskou?
Nezmění se cestou od oltáře?
Nepoznáš vkrátku další jeho tváře?
Nezahlédneš v něm zlotřilého lháře?

Přemýšlej o tom, moje milá,
a kdyby sis to špatně vykládala,
nezapomeň, já ti v dobré víře psala.
Být tebou, ještě bych se nevdávala.