Vzpomínky

V havraních vlasech,
vítr svou píseň zpívá.
Žene loknu zleva do prava
a hučí teskně ve skalách.

V hnědých očích,
svatý oheň plane.
a nutí nám otázku:
Co se s námi stane?

Oči má stále,
v jeden bod upřené.
Rty má v úsměvu,
lehce zkřivené.

Co za těmi studnami vzpomínek leží,
ráda by věděla... jeho tajemná paní.
Řekne jí válečník, co v jeho mysli tajné jest?
To nikdo neví...

Snad jednou,
až znovu setkají se,
své city jí vyjeví
a v pravdě své ji s vášni políbí.

Snad v náruči,
sevře její tělo plné krásy.
Snad jeho rty,
dokonají to dílo zkázy.