Boží muka

Krůpěje potu melou mlýny v Božích mukách,
náš osud je teď ve Tvých rukách.
Tak se snaž, marnotratná touho
už teď, i zítra, za měsíc, rok...
Provázíš nás dlouho!

Vlající mouka z našich duší,
nebo snad prach ze srdce, co buší?
Bez vody v řekách, však vzniká moře
plačící lidé v podzemní hoře
Slané ovoce trpkých začátků
udřeni v samém počátku.

Jak z propasti neštěstí dostat se ven?
Snad nepoví nám ani sám fiktivní sen,
když nevíme kdy je ráno, kdy den,
neptáme se na práva mužů a žen!

Údolí burácejících blesků,
skály mlčí bez postesku,
plačící děti neznají hřející Slunce,
učí se plavat v malé tůňce
ze špinavých slz nás...

Co postavili jsme si hráz,
hráz ze strachu,
dřív než mělo se dít...

Teď musíme teprve,...

...naučit se Žít

Na pospas zkáze
žijeme si blaze
Však nikdo to nevidí
za nic se nestydí

Pohlédnout za sebe
uvidět dětskou zář
smích bezzubý
v srdci svatozář...

Uhasíná každou vteřinou...

(Na druhém konci Světa,
kde drahá je každá věta.
A výčitky nás míjí,
proč?)

Vždyť přece žijí...

ONI