Únava

I.

Slova, pořád jen samá slova!
Číst a psát,
psát a číst,
vše pořád dokola...

Též mluvit -
hýbat ústy a nasávat vzduch...

Jak zbytečné,
jak únavné,...
Všechno to dýchání,
mluvení, vzdychání,
žvýkání, pohledy!
I pohyby rukou...

Spánek!
- to bezduché čekání
na odproštění se od starostí...

A dýchat,
dokola jen dýchat a nasávat nozdrami kyslík,
vypouštět oxidy,
v pravidelném tempu,
pořád...

II.

Jen zvolna ulehnout
a připravit se k spánku,
tak dlouhému,
už žádnou další poému
či čechrání vlasů od vánku,
konečně mít v co se spolehnout.

Zabořit hlavu v polštář,
zachumlat se pod peřinu
a nepohnout se více,
nedýchat, nenamáhat plíce,
už ani na vteřinu,
více již nezřít svou tvář.

III.

Prázdno...

Ticho,
klid.

Konečně dokonalý Život.