Neskloněný květ

"Ty jsi růže a nemáš proč se sklánět!"
Jsi dítětem božím stejně jako on.
Svými květy pokryla jsi celý záhon.
On je ve Tvém srdci bolestivý zánět.

Tvá poupata a trny, které k růži patří,
jednou i on zblízka ohmatá a spatří.

Drahé dítě mé, věř a nevěš hlavu!
V oblacích s přáním i myšlenkami buď.
Jenom jemu dej to právo: "Suď!".
A vodopád radostných slz spusť jako lávu.