Všem

Všem, kdo chtějí vidět,
věnuji obraz z písku,
vítr ho rozfoukal,
do všech koutů pokoje...

Všem, kdo mají duši,
a vědí, co je mandala,
věnuji tenhle obraz,
co zpodobňuje snění...

Nic už není to, co bývalo,
a je to tak dobře...

Všem, kterým blázni neublíží,
přehnanou svobodou,
věnuji tyto řádky
psané v slunci u Labe

možná jsou hloupé, a možná ne,
věnuji je i těm, co nechtějí je,
všem, kdo mají oči,
aby viděli lépe než já,

že slunce koupe se v trenkách
na břehu pod papučí
a vítr fouká servilně
až rozfoukal životní dílo...

Všem, kteří vědí,
co se mi na břehu zdálo,
věnuji tuhle báseň,
jestli je to ona...