na všechno není odpovědi

Když vestoje očima kreslím po stropech
a oknech
a po tobě...
Strkám ti do pusy svý palce...
Nechci tě k ničemu nutit;
jenom poukazuju na pravdu...

...z mého palce slezou tvé sliny...
abych o něm já zase mohla říct
- co se týče snů, vážně obrněn
/a vrazit si jednu za mámin svět, kterej
nefunguje.../

slin je dost
pro tvé vlasy
...které v nich máčím a následně z nich
vyždímávám další směry
jízdy

pojedu
do tebe /a nekřič/
protože já nezastavím...
poté
...když
si pak sedám a
na stropech rozmlčených tmou
oknech zatáhnutých žaluzií
na tobě napovrch
beze změny… všude
hledáš obrázky a já

i se zavřenýma očima jsem schopna
odpovědět na cokoli. To je můj svět.
Jsem zabydlena
ve vlasech stromu,
na kterém dobrovolně visíš…
Tohle je pravda a já jsem lež. A ty
hledáš mé obrázky…