Zmatení

Byli jsme rozjitřit své duše
pohledem na moře,
abychom je následně
mohli svrhnout ze štítů velehor,
jak novorozené netvory.
Shledal jsem podobnost s městem
-
smál jsem se - jsa na vlnách křižníkem
chodec pražských ulic.
Byli jsme tři nedotknutí
a pnutí mezi námi
vytvářelo čtvrtého
-
tak zrodila se dokonalost lžisvěta
Na mdlém slunci přetavená skutečnost
otevřela ústa s upřímností
sebevražedného gesta.
Krok do prázdna sytého
možností stát se tebou.

Dopoledne - přerod času a zakřivení
Jsem na hradbách stráží i nepřítelem
vlastnímu opevnění.
Připraven zpívat žhnoucí olej na kolemjdoucí.

Poledne je oběť plovoucí z komínů.
Smrtící rituál a planoucí kuřata.

Odpoledne trávím v anglickém parku.
Jsem strunou napjatou mezi stromy
a přes tváře tekoucích korzujících.
pravdivost vadne pod mou koncentrací.

Skrz cigaretový dým vstoupím do večera
a vždy je podzim.
Šíře klidné hladiny.
Mrholí tiché utrpení.
Šedé květy a nepokrytý strach.
Dostal jsem ránu křídlem orla
a noc strávím ve vlaku.

Jsem v plné práci
na perónu šermuji otázkami proti
rozjeté lokomotivě.
Pln obdivu pozoruji třes za oknem
soupravy nořící se do hořkého sevření černoty.

Když udeří půlnoc na mé čelo
jsem znaven zmnoženou nicotností lži.

Ta hra je ničivá, jak šepot do tmy
jenž stvoří to, co ulpělo na dně sdělení.
Cíleně nechávám se ovládnout
s nožem skrytým v rukávu.
Vzdávám se vlastnímu příboji.