U strýčka nám bylo líp

Už trochu prošedivělýho kníra měl
ještě od houbový polívky
a přikusoval chleba
co taky jinýho
přikusovat k naprostý letargii

tak co dneska dáme
těm všem mým
bezprizorným
dětem
společné lásky
k vlasti

a koho pošleme makat
za ně
na Sibiř

rozpočítal to
hezky se usmál
a zatvářil
jak rozjařený dítě
polkl sousto
který se mu
v ústech smíchalo
s tou polívkou
a s houbama
a pak svraštil obočí

dobro a gde mám ten buóóóršč
to máme malše párků bo co

venku už byla trochu zima
a tak si
zapnul knoflík
u svý sepraný uniformy

pak se zamyslel
docela hluboce
a na rtech se
mu vykouzlil
krásnej úsměv
jako když poslal
nahoru onehdy
ty malý krysy
tamty spisovatele
a jednoho orvanýho básníka
kterej mu vobrazil
prej jeho starou
dóóóbře jim tááák

vzpomněl si totiž na něco moc krásnýho
na starý dobrý časy
(pod stůl se radši nikdo nedíval
to bylo příliš tajný hlediště)

vzpomněl si na tu krásnou
plavovlásku
z Gruzie
taková perlička
v moři
vzpomněl si jak se porvé zamiloval
a jak spolu byli tenkrát v seníku
ještě když se psaly moc hezký pohádky
pro děti a umývalo se pískem
i dobrý slovo Boží
prostě si na ni vzpomněl
na to že už to pak nebylo
stejný
na první dívku kterou kdy miloval
ještě než se dal na politiku

přikousnul chleba usrknul ze svý hliníkový
lžičky a dal smysl života
těm kteří ho hledali
v prdeli silnějšího

a tak tu prosím máme ty kasárna
do kterejch si malý děti
choděj hrát
na schovávanou
a taky pentle vodu vzduch
a na hlavě šátek s velikým nadpisem

pár stupidních básniček

a lidi který by nás prodali
znovu