Scénáře pro idealizovaný květ

***

Proužky mračných stužek - těch vlasů
tmavých ve vzduchu - sedím tiše
pod vrbou, ale v čirém nebi z atlasu
i nevyzpitatelných výšek
vidím jedinou.
Myšlenku opravdového stvoření
- růžovofialový punč z červánků
Jedinou sílu pouti až do otevření
chrámů poetických slov. Z náramku
nalepím na čelo sinagogy vzkaz "On tu byl"
Myšlenku. "Proč lidé za slova platí činy?"
Strmé nebe stín již svou touhou zahalil,
ale vrba ani mé snahy nejsou ukončeny
strachem. A lidé se bojí o statky i život.
O proužky mračných stužek,
co v nebi spatřím, jen co výjmu svůj hrot
- ze srdce tumor, batůžek
spletitých emocí. Myšlenku. Ptactvo
křičící v křídlech státní znak.
Pod vrbou ji vídím plakat. Pláč Tvou
duši nezmění. A čeří vody i Tvůj zrak,
obloho nedobytná - pijácké nebe.
Myšlenku. Jen chytit ji za límec
a ovzácnit tu krásu chlebem.
- Ale též i my se mnoho mýlíme
Vidím ji tam - nedotčenou.
Myšlenku opravdového stvoření
mezi oblaky do sebe uzamčenou.
Myšlenku: "On tu byl a už není"
Pochopila jsem ji - sedím tiše dál
pod vrbou. Smířena s ní.
A sní souzena - obarvit spící sál
ve věčném tichu škytajících sinagog.
"Boha si za peníze nekoupíš"
- tisíce mylných světů a jeden grog
docela maličký v hrdle sklopím
do sebe jak Tvoje letmé pohledy.
"Boha si nikdy za peníze nekoupím"
Neotočí se k nikomu zády...