Fotoaparát

Jel jsem na běžkách bílou pustinou
Zdolal jsem pole, překonal jsem louky, sjel sem les…
V polovině cesty jsem si uvědomil, že vlastně nevím kam jedu
celá ta cesta mi až moc připomínala můj dosavadní život

Vzal jsem si sebou fotoaparát a udělal jsem věru dobře
Zachytil jsem jeden malý snímek, ale to mi ke Štěstí stačilo
Nad kopcem se vznášely mraky skrz které prosvítalo slunce
a dohromady to vytvářelo dokonalý obraz, kvůli kterému stojí
za to zastavit se a pokochat se tou krásou
neumím to popsat, proto jsem to vyfotil

Nebyla to dlouhá cesta, ale měla pro mne velikou hodnotu
v rámci vesmíru to neznamenalo nic
absolutní prázdno
ani tma, ani světlo
NIC