Fiala

Dvě malé siluety.

Tančí na okvětním plátku fialy.
Proplétají se dle zvuku tiché a němé píšťaly.
Tančí už nesčetně let,
snad už od doby co vznikl květ.

Dvě malé siluety.

Tančí, jak nejlépe umí,
k píšťalině spokojenosti.
V umělých paprscích své tělo sluní,
šak nevidět na nich je opálenosti.

Dvě malé siluety.

Tančí, jedna silně pláče,
protože vesele skáče.
Nohy jí bolestí planou.
Proč tak rychlou píseň má danou?

Uprostřed piruety zastaví skok,
A udělá jeden netaneční krok.
Za ním druhý, třetí, čtvrtý,
Už není tu ten pocit krutý.

Pomalu pryč odchází,
Sluneční svit v černotu přechází.
Srdce jí radostí plesá,
Nad fialou černá tma klesá.

A tam za zvuku němé píšťaly osamělá silueta poslušně tančí.