Rekviem
Rekviem
ze stresu
ovládá plně
můj program života
Já úděl svůj
dnes dál už nesnesu
když zmáhá mě
teskná temnota
Ta vkrádá se
jak lupič
do duše
a roste jako rakovina
Je jak plod moruše
a prorůstá mnou
pocit
že vším jsem vinna
Joo nikdo netuší
co moruší
už v sobě mám.
Tak složím rekviem
a odcházím
...pam padam pam...
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
ten pocit viny..bože, jak duši omotává..smyčkou stínů..mou lásku zabít chtěl...matičko má..snad již odešel..
07.10.2009 08:08:00 | Agniezka
mila mamino nahradni, libi se mi slova, obraty, myslenka, ale jelikoz si tukam do rytmu :-), tak je mi lito, ze to to tady zase napisu , rytmus... ale ty si to urcite tusila :)
Jinak rakovina, nemoc lidstva... asi ti rozumim.. mam to obdobny...
29.04.2009 16:52:00 | saddova
Nevím, zda-li jsi vším vinna, ale viš co? Jsou lidé, co si to nepřiznají... tak klobouk dolů.
29.04.2009 16:14:00 | NikitaNikaT.
Hutný obsah ale třepotavá lehkost veršů. Něco jako horký vzduch nad asfaltem.
29.04.2009 10:43:00 | René Vulkán
Silné..pocit viny a pocit beznaděje jsou zabijáci. A stín..někdy pobaví, jindy vyděsí k smrti. ST ;-)
28.04.2009 17:15:00 | Chancer
Naprosto přesné vyjádření mých současných pocitů. Proč sakra tohle nemůžu nikdy napsat k nějakýmu pozitivnímu dílu?!
28.04.2009 16:53:00 | 6thSun