Utrpení

Deru se v posteli,
Škrábu se k ránu,
A na mém těle přibývá šrámů.

Bojím se usnout,
Bojím se Vzbudit,
Každičkou noc musí mě svědit.

Rudé a krvavé, škrábance na kůži,
Tohle jest pohled, co ráno mi náleží,
Nemůžu spát, Hrozně se bojím
Jak bude mě bolet, až ráno se vzbudím.

Červené skvrny, co na polštáři leží,
Jakoby stopy té hrůzy, jež pod temnou rouškou zamnou furt běží.
Kdo semnou v pokoji, těžko se vyspí,
Ty zvuky šustivé, ty se mu pomstí.

Je to jak prokletí,
trhat si tělo,
když ostatní sní,
jak mě by se chtělo.

Ale já nechci, nechci se trápit
Co můžu dělat, nemám co ztratit.
Přemýšlím o světě ,kde není bolesti,
Kde není zlo, a člověk užívá radosti.

Možná to není zde, né na zemi.
Duše však zná cestu, byť není pro všechny.