Kdo asi

Nevidíš ji, ona tě pozoruje.
Neslyšíš ji, ona ti naslouchá.
Vkrádá se potichu, do tvého pokoje,
přináší náladu, chmurného pocitu do tebe.
Ruce prochladlé, tvář bez citu,
a srdce ledové, stvořené ze stínů.
Není dobrá, není zlá.
Není radostí ani smutkem.
Pouze tobě se krutá zdá,
ale věř, že jednou potopí tvůj den.
Z podsvětí temného, přichází blíž,
nežli se naděješ, osudem bude ti kříž.
Vidíš tu mlhu?
To je její šat.
Vtírá se v každičký kout,
nejde ji přehlédnout.
Nevidíš ji, ona se dívá na tebe.
citíš ji, zbydne však naděje.
Ona zapálila svíci tobě,
ona ji zase uhasí,
V čase tvého času, bude ti přítelem v hrobě,
ještě však svíce hoří.
Nehmotni ji v sobě.
Ještě není tvůj čas.
Ví, kdy si přijde pro tebe,
Příjde však jednou zas.