Je chvíle, kdy tě vidím a je chvíle, kdy co jen ležím...

chvíli ležím,
chvíli sedím a chvíli vzpomínám,
chvíli myslím na tebe, a chvíli mi ujedou oči na zed,
na barevnou stěnu,
kde dřív bývala naše fotka,
chvíli tam tu fotku opět vidím,
a chvíli vidím prázdno,
na chvíli zavřu oči,
abych si na chvíli mohla opět myslet, že
vedle mě tu opět jsi,
a abych mohla propustit do své mysli další sny
abych opět aspoň na chvíli cítila tvoji blízkost,
abych na chvíli slyšela tvoje slova,
ležím a sním,
už slyším tvoje kroky co na schody našlapují
pomalinku a tiše kráčíš,
pomalinku a tiše také vcháziš,
už slyším tvoje slova,
z kterých je cítit něha,
chvilku počkám než ke mně dojdeš,
jen okamžik a z očí mi sejdeš,
jak je to možný
proč je to tak?
a takhle je to pořád,
od doby co jsi mě tu nechal na tomhle světě,
co jsi mě tu nechal samotnou,
od doby co jsem tě viděla naposled,
a od doby co tě už neuvidím,
tu fotku jsem sundat musela,
protože od té doby co tu na světě nejsi,
jsem na citech ztrádala,
den co den,
chvilkami ležím
chvilkami sedím a chvilkami vzpomínám,
chvilkami myslím na tebe, a chvilkami mi ujedou oči na zed,
na barevnou stěnu,
kde dřív bývala naše fotka.
Miláčku, chybíš mi tu ;)