Balada májová

Krokem svým veden z krajů cizích
vrací se poutník k domovině,
stín skal a hájů v dáli mizí,
cestou blíží se k zátočině ...
***

Šat ošumělý, jak by nikdy neprán byl,
v děravých kapsách smutek se usídlil
a také v duši ... v těle hlad,
do mysli žal přišel zavítat,
poutník, na botách bláto z cest,
bodavým sněním svým cizinou dal se vést ...

Horkostí hlavu těžce bolavou,
řekou se brodí, dere doubravou,
v závěji tone, mrazem rozechvělý,
v bodavém slunce žáru otupělý,
hledá své štěstí, osud předurčený,
v kolébce sudbou shůry naznačený...
***

Pamatuj,
v žití svém
nebudeš spokojen,
bloudit, tvůj úděl je, po širém světě,
až v náruči spanilé obejme tě
ta nejkrásnější ze všech žen.
Pak spočineš, láskou omámen.
***

Tam sluneční lázní na mýtině,
kol břízy bělostné cesta se vine,
a na mechu dívka spanilá
krásou svou mysl mu zmámila ...

Tu popatře poutníka,
plaše naň pohlédla,
do rajské zahrady blažené zavedla ...
***

Pojďte jen blíž můj sladký Pane,
pro Vás mám hvězdné nebe přichystané,
vidíte, jak ňadra má už čekají,
tak dotkněte se rukou něžnou potají

Zlehka, co vánek v něžném dotyku
tak, jak to máte dávno ve zvyku,
cítím Váš jazyk na svém jazyku

Balónky prsů uchopte znenadání,
Vy dobře znáte zázrak milování

Sestupte níž a níž, a bez přestání,
až zemská tíž nám bude k pousmání,
cítíte krůpěje mé touhy ve své dlani?

Jsem roztoužená Pane, musíte mne líbat,
z klína co hoří jen mi moji touhu slíbat

Jak úžasné je Vaše umění,
jak vášnivé, to žena ocení
a náruč Vaše - moje vězení

Ach .. stupňuje se sladké vzrušení
a právě teď se země zachvěla,
teplo a slast mi tělo svírá docela

Závratí bolavou as zemřu v tuto chvíli ...

Jste kouzelník ..
jste muž ..
a jste tak milý ...
***

... a poutník znavený
osudem naplněn
v lásku a ve štěstí
proměnil pouhý sen ...
***

Všední svůj šedivý svlékněte šat
já příběhem milostným toužím Vám přát

ať láska Vás provází májovým večerem kouzelným ...