Paměť

Příběhy z úst linoucí
jako nitě vinoucí
zdají se být krásnější
v ústech dam jsou slibnější

Odvíjí se jako klubka
chutné jako jednohubka
pohlazením slovy
jde přece i oslovit

Dáma,která osloví
muže, co jí napoví
jak hloupá jsou slova,
která si někdo chová

Chovají se slova špatně
proč a jak vlastně
zlobí a dělají neplechu
když mají spát v ústním pelechu

Chovají se slova mile
tak řekni té své spanilé
co máš na jazýčku
vyslov to jejímu srdíčku

Mysli přece jako muž
tvůj jazyk je ostrý nůž
rozřeže otázku a odpoví
v myšlenkách si zaloví

Zdál se ti sen erotický
byl jsi tam ty jako vždycky
jedna postel s jednou dívčenou
měla košili svlečenou

Její prsa jako dva květy
šířící blaho a popěvy
popěvy bláznů radosti
cenzury bylo zadosti

Neskrývá cudnou lásku
omotá si tě jako na provázku
kolem svého nahého tělíčka
cítíte v duši dvě štěstíčka

Zlomila vaz našemu vztahu
moje smrt na prahu
štěstí, které jsem chtěl mít s tebou
už nejsi mojí vyvolenou

Zemřel jsem v tvém srdíčku
zastavilo se na chviličku
a už nechtělo se rozezvonit
štěstí mi k tobě nanosit

Tvé černé oči a tvůj černý šat
z toho jde na mě velký chlad
a přece jsem pořád s tebou
v myšlenkách vidíš mou tvář nezměněnou

jak sis mě vždycky pamatovala
pamatuješ
a budeš chtít pamatovat

vím, že nezapomeneš