Hvězdička naděje

Smutek v duši nějak mám,
co se děje - nepoznám.
Snad jen hvězda na obloze,
září říká, neboj, zase bude dobře.
Musíš jenom víru mít,
čekat, doufat - smutek pokořit.

Dobře hvězdo, říkám ji,
budu doufat potají.
Jenže hluboko v noci temné,
přepadají mě myšlenky černé.

Ty paprskem záře na můj líc,
říkáš mi - nejsi tu sama, je nás víc.
Víc takových, co smutek jich přepadá
a každý do svých úkrytů upadá...

Smutek je tady a ty jdi ven,
snad zítra tě čeká slunečný krásný den