Zvrácená touha po tvý duši...

Vykřičela jsem ti do vlasů
všechnu tu touhu
po tvý zvrácený duši

( Jo lásko, ty přece jsi jediná na světě )

Nikdo se nedivil že si ještě panic
prej si byl trochu stydlivej
když si ji dal prachy z levý kapsy
do jamky mezi její prsa
( fakt si se zděsil, že na tebe vypadnou )

Měl si absťák po mym šampónu
a odešel si za ní.
Je těžký bejt s tebou, když ty se mnou nejsi.

Tak jsem ti řekla, že si blázen,
to jak si hladil mý rameno
a kreslil mozaiky ze slz na holý záda.

A byl jsi vítr, hurikán, kterej se prohnal
přes mý rty a nechal tam spoušť
a mrtvý lidi.

Že přece odpouštět ti je něco zázračnýho
nad mý síly
že odpouštět ti nejde
když jsem to vlastně nikdy nechtěla...