Ztracen v oblacích

Ztracen v oblacích


Studená páka chladí v rukách,
bouře prýští všude kolem.
Ledové kameny do kabiny tlučou
a pilot porozpráví s bohem.

Srdce bije na poplach
a strach zaplavuje tělo celé.
Myšlenky se oddělují,
a tak míří domů směle.

Tu připravujíc pohoštění
stojí milá u kamen.
A děti hezky zvesela
pokřikují za domem.

Písničku si milá brouká,
děti volá ke stolu.
Též svého chotě k jídlu láká.
„Ale, drahý,
proč máš ruce plné mozolů?“

Myšlenkami rázem,
ve svém těle zpět.
A tělo stále v letounu,
kterému se ztratil celý svět.

Teď nebe stalo se peklem
horším, než ve všech pohádkách,
a tak život v těle vzteklém,
visí už jen na drátkách.

Teď nebe je mu peklem,
a tak letí dále, neví kam.
mysle na svou ženu, naději ztrácí,
kde je sever? Možná tam.

Možná tam a možná jinde.
Letí bouří, která nekončí
a čeká na smrt,
až s ním valčík zatančí.