Můj stav

Upocenými, špinavými okny
leze mi do bytu

(mizerné slunce)

a spaluje všechno, co bylo mi krásný
co včera bylo tu
nenacházím
slunce mě spaluje, ohněm mě dusí
bůh ví
že tyhle pocity jsou jen v mé duši
apaticky na posteli sedím

(já nejsem blázen!)

jen prostě občas do blba hledím

(někdy na strop, jindy na zem)

zapálím cigaretu
sirkou, jež nechytá
kousá mě do rtu
myšlenka ukrytá
Podobna nicotě, na cestě k zániku
ztracená všem
jak malý vajgl na velkém chodníku

(jsem - nejsem)