Opilost ducha

Opilostí blouzním,
nad klávesnicí písmenka rozpitá,
prsty píší, mysl nemyslí,
víčka se pomalu zavírají, svět se roztáčí.

Tolik lásky v jedné skleničce,
hned každá může být princeznou,
neřeším problémy, vše má čas,
svět se roztáčí a pivo, pivo se dotáčí.

Dnes je tomu, ale jinak,
v rukách dřímám sklenku vína,
absintem nemohl jsem se unést,
tak aspoň červené polaskání mé duše.

Chci tak zapomenou na věci minulé,
věci budoucí se mi ale vybavují,
pro rudé kolo na ubrusu života,
nechal jsem se svést.

Nebyla to děvka jen slečna potulná,
nemohl jsem tušit, že překvapení schovává,
je to trestem za chování vůči ní,
i když nebyl jsem první ani poslední.

Opilost mého ducha,
do hrobu díky tomu mé kroky vedou,
myslel jsem, že to byl jen zlý sen,
ale druhý den s hlavou bolavou jsem procitl…