Možná...

Možná jsme tu jen na chvíli…
Za čtrnácttisícšestsetdeset dní,
možná…, sníh nebude už tak bílý
a možná je to chvíle poslední.

Možná, že vyplní se i sliby…
Pro věčnou lásku na čtyřicet let,
možná, že zrodíme se bez pochyby
a možná tím poblázníme celý svět.

Možná, že nalezneme mír a ticho
ve válce všech našich světů,
možná, že nezraníme se pýchou
a možná už žádnou další větou.

Možná, že ztratíme se na cestě
v bolestech z naší samoty,
možná, že ucítíme i bolest těch,
kterými jsme kdysi byli – já a Ty.