Bylo mi řečeno

Bylo mi řečeno,
jak že tomu je:
Jsou to doteky syté mysli,
co rozechvívají předivo snů.

Opary blaha se rozpouští
a odkrývají se rány času,
jež zapustily svůj trn do
dřeně duše.

Opouští nás průvodce, protože
my sami od něho odcházíme,
s důvěrou ve svou vlastní dokonalost.

Přikrýváme se, do vlastních lží,
které dělají nesmysl snesitelnější,
zoufale chceme nevidět, to, kým jsme
nechceme vědět, proč jdeme, zakrýváme,
smějeme se spojení jednoty ducha
s tělem ve snaze popřít tak čirou věc.

Neodmítejme podstatu sami sebe,
protože ostatní tak činí už věčnost,
aby ubili vnitřní hlasy. Slyšte, co sami
na sebe v nitru křičíte, protože nakonec
jenom ta část, co ve vás křičí má zájem
o vaše Já.

Pocity vedou každého z nás tam,
kde se kromě těla uzdraví i mysl,
která sama je všeho hlavní příčinou.
Odpovědi se nenalézají venku,
tak jako drahokamy na poli,
ale čekají až se otočíme a zjistíme,
že se k nim stavíme celý život zády.

Lhostejnost k nám samotným nás zničí.
Pozdě pak bude litovat mrtvé schránky,
která coby nádoba našich Já posloužila
na cestě, kterou jsme nikam nedošli.