Ztracenej klíč

Ztratila jsem klíče svoje,
od srdce a duše mojí.
Hledám je v lese,v louži, v trávě.
Oči už se trochu bojí...
...včerejška,co rány hojí
a v pozítří nedoufají.

Ztratila jsem klíče modrý,
v davu,kam i oheň chodí.
Na návštěvu k slečně vodě,
povídaj si o samotě.
O samotě uvnitř těla,
uvnitř těla jedné z nich
- víl co nosí kolem pasu,
klíč od citů minulých.

Do vlasů si zamotávaj
slova,co s ránem odchází.
Plíce jim voňí po vanilce,
tváře mají růžový.
Nad ničím moc nepřemýšlí
a chodí jenom po špičkách.
To proto aby nevzbudily
feťáky na lavičkách.

Před problémy utíkají
a o životě neví nic
- víc než kolik klíčků malých,
měl ten jejich svazek mít.
Přitom by stačil jeden jedinej,
nezlomenej,zrezlej klíč.
Z lásky ale darovanej,
co neovládal ho jen chťíč