Znamení umění

I.Z láskyplné náruče smrti

Na noční obloze hěvzd,
všech stínů vldáce - král.
Prokletý úplňkem křest.
Svůj život smrti zanechal...

A tak zemi procházel,
v obětí temnoty,
se znamením
na noční obloze,
že nekráčí po cestě
za smutkem.
Že nekráčí za hvězdou
sám...

II.Vize mé mysle aneb v nové době prokletí

Prokletý básník snad,
nepadl do iluzí,
že cestou jehož sad,
se promění v obrazy...

Ze stínu do krve,
zapsáno jest,
že z krve do srdce,
neproudí jed...

Myšlenky zdobí na pohled
říši nezdolaných znamení,
kam nakreslil svůj portrét,
štětcem nekončících přání...

III.Slova hlasu básní v ozvěnách

Jediné, co v hlasech slova zní,
jsou jen básně větru . ozvěny...

Křídla své do noci nesou,
přes brány tajemných snů,
kde strachy temné nejsou,
v úskalí skutečných dnů...

Zlověstní andělé
v propasti spí,
již vidíš, čas se naplnil.
Toť krystal umění
se sluncem bdí,
jak přízrak se mrtvému oživil...