soumrak...

Venku pomalu soumkra padá,
sním i moje nálada.

Vždy, když se stmívá,
moje srdce, víc než předtím vnímá.

Vnímá pocity, které by znát nechtělo,
kéž, by všechno jen tak zmizelo.

Strach co se bude zase dít,
jestli celou noc bdu opět bdít.

Jestli mohu čekat sladké mlčení,
nebo jen opět to bodavé mučení.

Že slzy nebudu moct zastavit,
touhu po tobě otupit.

Že když usnu, zdát se mi budeš,
ale ráno s probuzením se vedle mne rozplyneš.

Nechci vstávat do dne v kterém nejsi,
Abych probouzela se vedle tebe, přeji si.

Abych se mohla schovat do tvého náručí,
které mi pocit bezpečí zaručí.

To si mohu, však jen přát,
a nechat si o tobě zdát.

Strachem se jen třást,
sílu žít od druhých drze krást.