Zvony do nebes ...

Ona ji slyší,
Ona ji vidí,
Do duše jí proniká.
Oni jsou tiší,
Když stálé naříká.
Oni ji nechápou,
Nic o ní neví.
Potom se proklejou,
Když utopí se vlastní krví.
Pomoc chtěla,
Pomoci muselo se jí dostat.
Ztratila co měla,
Proto před branami smrti chtěla povstát.
Prosila dlouho,
Prosila stále.
Krví barví se jí rouho,
A ona prosí dále.
Chvíle krátí se,
Za chvíli života zbaví se.
Minuta dělí život od smrti,
Vteřiny počítá,
Čímž duše se drtí.
Už minuty blíží konec,
Ona k zemi padá
Už tam nepostává,
Na to zazní pohřební zvonec.