Zalila mne...

Královna deprese
Horší než jindy, zdá se mi
Topím se v černém útlumu
Rozpoutám marné snažení

Roztahuji křídla –
Náhle zjistím, že už mi chybí,
Snad je to pro to,
Že dělám chyby

Padlý anděl
Přistávajíc na zemi
Uhranutá
Královna černého podzemí

Větší než jindy
Krvavé žíly
Oslabená
Ač plna zlé síly
Vulgárně ubíjím
Samovolný čas
A z pekelných končin
Vábí mne temný hlas

Ano, cítím se sama

A asi se mi to i líbí
Zvykla jsem si na samotu
Bolest myšlenky mi tříbí

Jako pýcha
Namyšleně, odtažitě, arogantně sedím
Sama do své duše
S pochybnostmi hledím

Nejsem, nikdy nebudu
A nikdy jsem nebyla,
Anděl, který mává křídly,
Dívka křehká ani ztepilá…

Jsem zlá – jako mnoho z vás –
To nezastaví čas,
Proto v řádcích marně hledám oporu
A kolem sebe stavím černou oboru….