Kterak unést tatínky

***
Je radno začít po setmění
Často se oddávají snění
A i přestože v křesle a v bačkorách
za víčky toulají se po horách
Nastražit past těžké není…

Hlavní je vůně…
nejlépe neznámá a
vzdálená
Návnada plná vzruchů,
jež jitří chřípí
a rozechvívá kolena….

Tabáková vůně
a s ní ještě
COSI….
Smíchané umně s kapkou rosy…

A potom taky..
musí být Ten Den
Divoucně roztrhané mraky..
Předbouřková ozónová nálada…
To fantasii pomáhá….

Potom je celé zdivočelé
nalákat cestičkou z jitrocele
až k vrátkům
Navzdory plačícím neviňátkům..

Oči upřeny k horizontu
nesplněných snů
a přání
Vidí jen vrcholky
Výsluní
Velkolepé obrazy znovunalézání...

„Cvak..“
To odsunuta byla petlice...
Ani klika se nevzpírá....
Bez rozmyslu za tou vůní jít
Toť má víra...

***
Pár kroků do neznáma
a v botkách toulavých
náhle zebe
Snivá vůně oněměla
Vrcholky se v mlze ztrácí
Potemnělo nebe...

ZA vrátky velkého neznámého světa
Po touze
tajemnu
i po radosti
Ploužící se
Rozpolcená silueta

Tatam je rozhodnost.
Vědět kde být.
Na prach se rozpadl
klid...

Vrátka už ale jednou otevřená
Vržou...
A občas se zapotácí...
Důvěra rezne.
Slova blednou.
Chudnou...
Svoji váhu ztrácí ..

**
Tatínek obrátil se
k dálce zády
Rád by vrátkům vrátil zpěv
Jen neví si s nimi rady...
Tak jen čeká...

*
Padá list ...
I vítr prudčeji věje
Vrátka se oblomila..

Vrznou....
Nesnesou pohled na šlépěje
Jež pokorou mrznou...

Dny se úží
a světlo krátí
A tatínek smí se do teplíčka vrátit...

Tatíček
v křesle a bačkorách
Přestal snít
Na nose kolíček
Nenechá se polapit.

Lepí střepy,
maže panty vrátkům...
Občas věnuje úsměv
šťastným neviňátkům....

***
**
*

Hlídejte si tatínky
Nakukujte jim občas
do skříňky
Černé.
Té neveřejné….